Fukušima
K poškození elektrárny došlo 11. března 2011 v Japonsku, během tsunami a zemětřesení. Tato katastrofa byla ohodnocena číslem 7 (nejvyšším) stupněm Mezinárodní stupnice jaderných událostí jako v Černobylu. Tato havárie byla, ale daleko komplikovanější. Bohužel o této havárii Japonská vláda statečně mlžila. Z informací, které museli být vypuštěny, jsme se dozvěděli následující věci.
Když tsunami zasáhlo elektrárnu, zničilo se nouzové chlazení reaktorů. To mělo za následek, zvýšení tlaku a teploty v reaktorech. Ale přesto se povedlo nouzovým zdrojům chladit reaktory
Později vybouchl vodík, který byl uložen v pomocné budově. Tento výbuch zničil betonový přístřešek, který chránil kontejment. Při tomto výbuchu nebyl naštěstí samotný reaktor poškozen. Protože teplota stále stoupala, byla k chlazení reaktoru použita voda z moře.
Dne 13. března se začal i třetí reaktor přehřívat. I v tomto případě byla upouštěna radioaktivní pára a reaktor byl chlazen mořskou vodou. Dalšího dne vybouchl vodík i tady. Naštěstí kontejment nebyl poškozen.
15. března se stav elektrárny zhoršil. Vybouchl 2 reaktor a nejspíš byl poškozen i kontejment. Ještě toho dne vzplálo vyhořelé palivo uskladněné u 4 reaktoru. Naštěstí byl požár rychle uhašen a nezpůsobil žádné velké škody. V noci z 15. na 16. března se sklad znovu vznítil. Příčina tohoto požáru nebyla zjištěna.
Zamoření
Během prvního týdne byla naměřena radiace pouze v nejbližším okolí elektrárny. Po několika dnech proběhla další měření a během nich bylo zjištěno, že v potravinách vyráběných a pěstovaných v okolí elektrárny, je nadměrná dávka radiace. Tím pádem byl vydán zákaz vyvážet a konzumovat tyto potraviny. O několik málo dní později bylo chybně naměřeno množství jódu v okolí elektrárny a to tak že dle měření bylo normální množství překročeno desetimilionkrát ale ve skutečnosti bylo normální množství překročeno „jen“ pouze stotisíckrát. Malá část radiace se dostala i do půdy ve větší vzdálenosti od elektrárny.
Únik radioaktivní vody z jímky
V jedné z odchytových jímek radioaktivní mořské vody se objevila prasklina a voda začala unikat. Pracovníci se pokusili trhlinu utěsnit betonem, ten však nebyl dost účinný. Proto bylo použito „tekuté“ sklo, které prasklinu uzavřelo a zamezilo úniku vysoce radioaktivní vody přímo do Tichého oceánu. Souběžně s tímto incidentem bylo záměrně vypuštěno 11 500 tun mírně radioaktivní vody přímo do oceánu, aby se uvolnili jímky pro vysoce radioaktivní vody přímo z reaktorů. Tato voda musela být odčerpávána, aby mohli zaměstnanci zprovoznit chladicí systémy reaktorů.
Zrušení elektrárny
Voda, která byla použita k chlazení reaktorů, byla mořská a ta negativně ovlivnila funkčnost chladicích systémů reaktorů. Též palivové tyče, které byly v přehřátých reaktorech, utrpěly vážné škody, většina z nich byla natavených, což znamená neschopných provozu. Po zjištění těchto škod, prohlásil japonský premiér Naoto Kan, že elektrárna musí být vyřazena z provozu a odstraněna. Japonsko zatím požádalo o pomoc pouze francouzské jaderné korporace, ale je počítáno s tím, že požádají o pomoc odborníky i z jiných států. Dle předběžných, odhadů nebude okolí elektrárny obyvatelné 20 let. Toto prohlášení, ale japonská vláda nepotvrdila.
Soudní závěr havárie
Dle japonské vyšetřovací komise šlo této havárii zabránit, tudíž to není vinou přílivové vlny, ale vinou člověka. „ Šlo o havárii způsobenou člověkem. Bylo ji možné předvídat a měla být předvídána. Dalo se jí zabránit a mělo se jí zabránit,“ prohlásila komise o havárii. Po tomto prohlášení japonská vláda rozhodla o zvýšení bezpečnostních předpisů.